Rekonstrukce PREAMPU

Dobrá rada nad zlato, takže vás mohu seznámit s prvním upgrade mého aparátku za dobu, kdy mě znáte pod nickem Royal. Vymetl jsem ze svého předzesilovače obvody NE5534 (tedy ne zcela, v zesilovači pro sluchátka stačí bohatě, nemaje kloudná naslouchadla) a nahradil dva tyto obvody v kanále jediným OPA604.  V jednoduchosti je krása: potenciometr, čtyři odpory, operák a slušný zdroj.  Fotografie mého preampu už tedy nejsou zcela aktuální, místo čtyřech modulů jsou nyní jenom dva, napájecí napětí jsem pro jistotu snížil na +-15V, z původních 18. I když na 18V jsem BurrBrowny potrápil taky – nestěžovaly si. Zároveň jsem snížil zesílení na pouhých 2,75 abych lépe využil dvanáct poloh přepínače hlasitosti. (Dosud byly poslední dvě až tři nepoužitelné.) Výsledek zhruba splnil mé očekávání. První dojem ze zvuku – zatím jsem moc neposlouchal – je větší barevnost, analytičtější podání prostoru. Přibylo malinko detailů v tišších pasážích, lidské hlasy jaksi zkrásněly. Nohavica má hlas ještě sametovější než dosud, šalmaj se zadírá víc do ušního bubínku, piáno má snad lepší alikvóty. Kytarové struny jsou snad reálnější, nechci tu básnit a tvořit přání otcem myšlenky. Shrnu to prozaicky: líbí.

 

Měřící přístroje mi moc neprozradily, odstup S/N koreluje s možnostmi mých přístrojů někde nad hranicí 112dB, zkreslení nevidím, limitace někde kolem 9V, šířka pásma opět nad možnostmi mého generátoru.

 

Schéma najdete v sekci Schémata, kreslit pomáhal MicroCap 6. Ale to se dá postavit i bez schématu a možná se zavřenýma očima, jak je to jednoduché.

 

Psáno v Doksech, 29.11. 2001

 

Někdy už se to tak přihodí, že výstřel od pasu mine cíl. Mé včerejší psaní je toho příkladem učebnicovým. Lhal jsem jako když tiskne, když jsem psal o tom, že záměna NE5534 za OPA604 splnila mé očekávání. Včera jsem si konečně v klidu sednul, abych se zaposlouchal – a málem jsem nešel spát. Kecnul jsem si z toho na prdel a nemůžu se vzpamatovat ještě teď. Chce se mi psát superlativa o skvělé lokalizaci, o detailech, tranzientech a takové ty kecy, které se dají najít v každé recenzi. A je konec konců samozřejmé, že každý lišák chválí svůj ocas. Takže to zkusím minimalizovat. Ta změna je daleko výraznější, než jsem si troufal odhadnout. Preamp loví z cédéček daleko víc muziky než před tím, celkový dojem je klidný, čistý, neagresívní tam, kde agresivitu nahrávka neobsahuje, ale přesto velmi analytický. Málem jsem viděl vibrace hlasivek Loreeny Mc Kennitt i strun Hromkovy „keltské“ kytary. Nezávisle na poloze knoflíku hlasitosti servíroval preamp dépéáčkám vše, co na nahrávce našel. Cinkavé nástroje Al di Meoly byly realistické i v té nejtišší poloze regulátoru...

 

Konec. Takhle bych mohl popsat několik stránek, ale vy jistě víte, co tím chci říct. Je to nádhera, žůžo, vzalo mě to. Jistě znáte mé pocity sami, i vy podobně prožíváte takhle dramatickou změnu k lepšímu na svých strojích. A o tom to je, to je ovoce našeho pinožení, hledání, práce, pokusů a omylů. Opakuji, tentokrát s patetickým nádechem: líbí, moc líbí. Můžu.

 

A ještě jednou díky za dobrou radu, Nelsona Passe nechci ani vidět. :o))

 

Psáno v Doksech, 30.11. 2001